V očích se probouzí...

V očích se probouzí tlukot let minulých,
do rytmu chvil.
A viděl rety jak s rety se splynuly,
na konec sil.

Ve snění žvýkaje pár květů kopretin,
tu vůni ráda jich.
V tu chvíli na konec světa s ní poletím,
na severojih.

Hráli jsme pospolu na slepou bábu si,
ve stínu hvězd.
Domů se vraceli většinou k ránu,spí
tátova pěst.

A slyším najednou opět hlas ozvěnou,
úsvit za tebou.
A rety cizími polibky oděnou,
na dveře zaklepou.

Na prahu sousoší,tebe,ho,vidím i
sám sebe stát.
Co bylo potom se myslím nesluší,
dál tady psát.

Hrajem dál pospolu na slepou bábu si,
ve stínu hvězd.
Domů se vracíme většinou k ránu,spí
cizího pěst.