Pohádka

Život není žádná pohádka,
bývá k nám tvrdý a zlý,
není to jen láska, ale i hádka,
z níž bývá člověk rozmrzelý.

Minimálně jednou narazíme na jablíčko,
pro Sněhurku vyrobené,
pak naše duše i srdíčko,
je jakoby otrávené.

Jak jednoduché by bylo
usnout jak Šípková Růženka,
kdyby se po píchnutí trnem, krásně snilo,
to by nás hned napadla růžová myšlenka.

Poslední dobou jsou naše srdce chladná,
jakoby pokrytá sněhem a ledem,
jako když Zimní královna byla zrádná,
už neoplývají mlékem a medem.

S vlkem se pere Karkulka červená,
do smíchu jí právě není,
co asi barva krve znamená?
Bývá předzvěstí hniloby a tlení.

V téhle době však už víme,
že princeznou se Popelka nestane,
co si nadrobíme, taky sníme,
kdy ten zlý čas být přestane?

V pohádkách bývá dobrý konec,
snad tedy nastane i nám,
špatným časům zazvoní zvonec,
a my se přidáme k princům a princeznám!