V roce 20..

Na dveře Tvého věku
kdosi jemně ťuká.
Kukátkem ven se díváš,
stáří tam na Tebe juká.

Skleróza, ta němá přítelkyně,
v jeho stopách hopká.
O Tvou paměť zajímá se
zvědavá a vlezlá.

V závěsu sestra Artróza
k Tvým kloubům kulhá.
S cestou k Tobě nepospíchá,
času dost v batohu má.

Strýček Vráska s úsměvem krutým,
nožík svůj z kapsy vytahuje.
Jeho ostří na kůži Tvé zkouší,
řeže a bodá...

Tito hosté spoustu přátel mají,
seznámit Tě s nimi chtějí.
Všichni na Tebe se těší,
život ,,vylepšit" Ti hodlají.

Dokud není pozdě braň se,
vždyť k Tobě nezváni jsou.
I když vlastně......
Co jsem to chtěl?...
A sakra už jsou tady...