Studená a zimní opilost

Jsme zamotáni v pavučině
Zimního života.
Padají na zem vločky
Studeného sněhu,
Který není čistý.
Jsme opilí po víně
Jedné dlouhé zimy.
Čekáme na něhu
A nikdo už není si jistý.

Světlušky víry
Snaží se osvětlit cestu
Ve tmě.
Kráčíme do žíly
Dubového listu
Vstříc vysněnému místu.

Pořád padáme vzhůru
A stoupáme dolů
Jako na horské dráze,
Která se jmenuje Zkouška.
A na Mléčné dráze
Čekají hvězdy
Na Zázrak.

A protiklad Vesmírného
Nekonečna, jmenuje se
Nic.