Člověk nepotřebuje pomoc

Víš, to není pro nic za nic, jen prázdná sláma
Hlouposti v Rubikově kostce, co se nedá složit
Ani ty a ani já se nemůžeme složit v jednu barvu
Tak. Ty jsi duha a já třeba bezduží, sním sen…
Jen jsem, jen stín mezi těmi dvěma

Řekla:
Celý život mě prolínají blázni s básněma
(Je to lepší, než se prolínat k absolutní nahotě)
Řekl:
Myješ nádobí, kurvo?
A ona se usmála, šťastně a chápavě, kdy ji udeřil
Takhle je to dynamičtější
Jsou šťastni

Já stojím na druhé straně úsečky, na druhé straně zeměkule
Mám den a on má noc a zase naopak a naopak…a tak dál

Řekla:
A bolí mě hlava, nechlastej to pivo, budu čarovat
Řekl:
To bude v prdeli, oba potřebujem ženskou
(jako kdyby o mně věděl)
Vlaďka po mně jede furt a dvě ženský?
Přes jednoduchost se dostaneš pak k čemu a ke všemu
Chápeš to?

Nechápu, ale jsem, sním svůj sen

Řekla:
Nepotřebuješ rozebírat jeho problém, víš to
Víš to po první větě, snad ani ne
Stačí jen pohled do očí a tam je vše
Řekl:
To je všechno hrozně jednoduchý
(Co a o čem, kdy a jak a proč?)
O tom, že člověk nepotřebuje pomoc
Přece každý dostává informace a nemusí tam jít
Přes sedm vrchů, k stejnému cíli, pičovole


A tak jsem pičovůl, jsem blázen, jsem stín
K stejnému cíli přes vrchy
Bez naléhavosti a bez kouzel
Jen několik mých draků poletuje kde se dá
Co bych je uvazoval na špagát?
Na druhé straně zeměkule
Na druhé straně úsečky
Na kvadrát