Anotace: och uchachouvej...bude to...nasralo se mi toho na papír tolik, že sem dávám jakože příklad...jakože příklad nemoci a bezmoci vy sráči
chci mluvit, protože Tvou báseň chápu jako přání rozhovoru s někým. Cítím, že je to důležité a reaguji na to, co jsem četl. Zůstává mi v paměti a myslím, že něčemu rozumím a něčemu ne. Zapíná mi to kontrolku sebereflexe. Proč rozumím a nerozumím zároveň? Nakolik dovedu porozumět tomu, co čtu?
18.02.2010 18:09:00 | Petbab