Runy

Déšť smyl v písku stopy
a sen odešel mezi lidoopi
a jen dál se blýskaj
díla, které stvořil Perun
a místy pohromy ztropí.
Tak se čte ze starých run,
které při čtení bolest získaj.

To slova jsou Perunova
a jsou opakovány stále znova,
i Morana je musí snést.
Však zimu pravidelně svolává,
a když skončí, příjde nová.
Taky už je v duši bolavá,
žije už jen pro bolest.

Nikdy nevezme na milost
podlou lest a opilost,
při který se motaj jak štěňata
v barvách, jako je meď.
To chytne ji velká zlost
a vezme si na paměť,
že Země je kulatá.