Polámaná...

Chci se ukrýt
pod Tvá křídla.
Úzkost z těla smýt,
použít Tvou vůni místo mýdla.

Ustlat si na peří
a Tvé vzdechy místo jídla
stačí mi, snad uvěříš.
Však neměním svá sídla.

Snadno jako stěhovaví ptáci.
Milovat zvládnou jen někteří,
hrdost a čest dnes význam ztrácí
Proč lidé si je nestřeží? .

Jsou v mém srdci ve zlaté kleci zamčené,
omotané pavučinou ze slz hlídají.
Pavoučci-slzy, moji dvořané!
Slyšte! Já do peřin pláču si potají...

Zbav mě chmur,
ať přijdou zítra, dnes či v loni.
Všech nočních můr,
buď mým rytířem na bílém koni.

Svá křídla rozevři,
období sebelítosti končí.
Nadešel čas oči otevřít.
Můj Anděly,chci poznat Tvou jemnost i sílu.

Jen zlehka konejšit:
,,Už je dobře...“

Máš v dlani polámanou vílu,
která se pod nimi cítí v bezpečí.
Neví co dál, zda obrátit se na víru
nebeský soud zlé ze hříchu usvědčí.

Žít potichu a v míru
či najít sílu a vrátit úder smečí...
Když bělmo zalívá se krví
a vztek svazuje mé tělo v křečích...