Skon

V tunelu temna prach právě vytanul,
v oblaku prachu smrt s nimi stojí,
děcku teď ve snu obraz ten vyvstanul,
možná už ví to, tak rána se bojí,

život co před chvílí nudný se zdál,
změnil se zábleskem v jen krásný sen,
proč tenhle okamžik v temnu se stal,
vždyť pouhá výstraha stačila jen!

Jen v jediné noci když všichni spí,
vlk zbaběle provedl nevinných lov,
teď duše mrtvých tu nad těly tkví,
dál chtěly by žít, říct ještě pár slov,

než prach navždy usedne,
vzduch do děr navrátí se,
nikdy už k snídani nesedne,
nikdy už domů nevrátí se,
v temnu tu zůstanou vyděšení,

možná pár chvil snad nejvíc pár dní,
než někdo jim poskytne rozhřešení,
než uslyší jak nad hrobem zvony jim zní,
ráno jež prosím tě nepřicházej,
vzbudí se jako už tisíckrát sama,
neví nic, neprosí neodcházej,

nepozná, nechápe, že není už s námi,
temnotou smrt tiše prochází,
nevinně snaží se naznačit,
že každý z nich jinam dnes odchází,
bez šance doma se rozloučit,

nohy co včera ještě tančily ve dvou,
ruce co dětskou tvář hladily,
poslední cestu dnes nahoru svedou,
andělé strážci je tiše zradily,

slunce co dnes ráno vyjde,
nikdy snad tolik moc nechtělo,
to co s ním na světlo přijde,
stát by se podle něj nesmělo,

jen noc ďáblu tohle snad dovolí,
když všechno spí a nikdo ji nehlídá,
myslí snad, že ve tmě svět nebolí,
nebo, že nikdo z okna se nedívá,

nejhorší ráno co jejich svět zažije,
ani Bůh příchod mu nezahradí,
naděje v srdcích jim zabije,
nikdo už tátu jim nenahradí!