Slečna

Byla jednou jedna dívka, co z fotky se na mě dívala,
udělala všechno, zaprodala duši – aby chvíli lítala….
Po nebi lehce plachtit, mít křídla motýlí,
chtěla být volná – i když jen na chvíli…
Vidím ji tam, jak na mostě stála,
dívala se před sebe, možná se trochu bála.
Sklonila hlavu a podívala se dolů pod sebe,
potom pomalu a snivě vzhlédla znovu na nebe.
V tu chvíli bylo jí jasné, že necouvne jen tak,
nechtěla být zbabělec, chtěla se vznášet jako pták.
Vykročila jednou nohou, pomalu zavřela oči,
teď už to věděla – ona prostě skočí!!
Skočila, těch 70 metrů pod ní lákavě vypadalo,
vlastně ani nevím, kde se to v ní vzalo.
Neznala jsem ji, je jen další článek novinový,
který jednou zešedne, zmizí, kdo se to doví…
Je jen dívkou, co z fotky se na mě dívala,
nechápu ji – proč zahodila úsměv, jen aby chvíli lítala?
Vždyť krutý musel ten pád být,
však její tvář je jedna z těch, co v hlavě budu mít…
R.I.P.