Rozsudek

Tak už je rozhodnuto,
Kainovo znamení
na čele mě pálí.
Rozsudek vynesen,
pozůstalí, soudce
mnohohlasně chválí
a já jsem vrah.

Všechno ve mně křičí.
To já jsem byl napaden,
to já jsem se bránil.
Konec.
Nic víc,jen krach.

Ta pistole
byla jen atrapa,
já nepoznal to,
měl jsem jen hrozný strach.

Ani prachy jsem
neměl žádný.
Ten drzí smrad
namířil na mně,
protože chtěl
automaty hrát.

Mně se v tý tmavý ulici
ještě víc zatmnělo
a vytáhl jsem tátův nůž.
To se stát nemnělo.

Tak teď jsem vrah
a dvojnásob to schytám.
...nepřiměřená obrana,
oběť pod zákon...
já zle v tom lítám.

Jsem rád,
že je to za mnou
a cítím dojetí.
To lkaní příbuzných,
nad smrtí oběti,
nářek a křik.
Mé stonásobné prokletí.

A tak jsem přijal ortel,
vlastně jsem za něj rád.
Snad trestem smyju tuhle vinu.
Chtěl bych zas v noci
klidně spát.