Úvaha sebevraha

Stojím nad okrajem propasti
Přeítám – skočit či neskočit?
Všechno by bylo hned za mnou
Mám se nechat zlákat hlubinou temnou?

Volně plachtit do temnoty
Potopit všechny hodnoty
Zapomenout všechna krásné léta
Zmizet z toho nespravedlivého světa

Bude život na druhé straně lepší?
O kolik bude jiný než ten zdejší?
O kolik jiný bude tamější kraj?
Existuje peklo či ráj?

Nebo přijde konec všeho?
Něco tak nepředstavitelného
Věřím, že dostanu víc
Ale co když nastane absolutní NIC?

Nebudu riskovat, čas ještě nepřišel
Však já bych tak rád odešel
Nechci snášet utrpení
Které z mé viny nepramení

Mám tohoto světa dost
Proč neexistuje spravedlnost?
Proč ti dobří musí trpět
A zlí mohou na jejich slabosti stavět?

Není tento svět skutečně nic víc než hmota?
Existuje nějaký smysl života?
Jsme tu z nějakého důvodu?
Nebo si jen bohové hrají svoji hru?

Existuje nějaký vyšší princip?
Proč tu musíme být?
Tisíce otázek bez naděje na odpovědi
Nikdo je nezná, i když si myslí že ví

Nemá cenu se tím zatěžovat
Můžeme se jen probojovat
Jen se nevzdát před cílem
Všechno zlé je pro něco dobré

Každá ztráta, bolest, utrpení
Tě buď zničí, nebo posílí
Tak bojuj až do trpkého konce
A jdi si za svým, ať to stojí co chce!