Těžká jitra

Kolik jiter mě už probudilo,
kolik nocí prospal jsem nevzbuzen,
kolik snů zůstalo navždy skryto,
kolik nočních slz, zůstalo v očích…?

Tam v objetí lehkých peřin,
z andělských křídel to peří,
které přání, místo padajících hvězd,
za polibek neochotně splní.

Kolik jiter už zůstalo v nocích,
tam, schované za měsícem,
kolik snů zůstalo navždy nesplněno,
tam, tam kde nikdy déšť nepláče.

Kolik nocí prospal neusnut,
v objetí lehkých peřin,
s prameny vlasů černých jak smrt,
jak tma, co v nocích se zájmem sleduji.