Tak se na bublině houpám

Tak se na bublině houpám,

jak mořský koník chytám kyslík na okraji mořských prohlubní,

točí se vzduch a španělské rodeo v rudé mizí záři

a vlny nadnáší dívčí ňadra a jsou plná soli s částečky ropy

a chtivé mužské oči pasou se, to pod jejich vlivem,

to je žena a muž – tak, jak se to říká,

ale role jako role, když napadne Tě slovo kultura.

Pulzují na pláži klapky elektrického piana výroby neznámé,

až do zapomnění, až do tantry těla…

Tibet, ticho, mantra duše

a pak Tsunami daleko za chrámovými zdmi

a pak požár lesa

a pak nějaký pan prezident, co chyboval

a pak milenci, co si myslí, že tu budou věčně

a pak běžící laně divokým potokem,

který na skalách tančí chladivé tango ze strany na stranu.