Tajná myšlenka

Má tajemství se ve tmě rozplynou,
ukážou ji nahou, nevinnou.
Mou malou duši obnaženou,
tuší z noční oblohy obtaženou.
Poslouchej tok mých hříšných myšlenek,
vypadám bojácně – ale jen navenek.
Však v té tmě nemám se čeho bát,
mohu mluvit pravdu, stejně tak i lhát.
Jsem silná nebo slabocha jen předstírám?
Právě se směju nebo si slzy utírám?
Nevidíš mě, v té tmě schovanou,
slyšíš jen tóninu v mých myšlenkách utkanou.
Utkanou tak jako pavouk svou síť tká,
citlivou jako když dítě tiše štká,
schovanou někde tam ve hvězdách,
jen na chvíli překročila tvůj práh…
Teď, když ze tmy odcházím, pomalu mizí,
nabídla jsem ti poznat mě, však zůstávám cizí…
Pro tebe už navždy v rovnici neznámá,
s duší plnou tajemství, co tma odhalí avšak jen do rána…
Se slunečním svitem ukryje se zpět,
tam, kam nikdo nesmí, kde je jen můj svět…