Každý máme svou

Malichernostmi zastřená, ješitnostmi opředená stojí PRAVDA v rohu posledního pokoje

v mlze z cigaretového kouře dusí se a natahuje ruku

a srdce je dómem, sály jsou přeplněné, lži a city - hostí oboje

tanec a veselí, jen dveře zavíráme smutku...



...a k ránu opilá zapomíná kým byla i je

paralizována v rytmu pravidelného tlukotu

po tíhou tisícerého šedého závoje

upadá a diví se vlastnímu skutku



čím víc otázek, tím méně odpovědí

absolventi rozumových procházek drobné odlišnosti neuvidí

čím méně emocí, tím víc rozhodnutí

citoví žongléři vstát JI nedonutí...