Lehké chvění

Nohy pastvin se chvěly jako dívčí tvář

když realita iluzi v ní probudila

ptáci v letu kreslí vzdušné dráhy

aby zas našli cestu domů

vesmírný dech střeží svým žárem slunce

kobylky cválají dlouhou travou

boky jižního orkánu divoce se vlní



milenci nemají kam ulehnout a tak hledají z času čas

smutné ženy hájí svá práva v rubrikách kulturních revue

lidé, co se setkat chtěli, překonali vody a stálost lesů

a svou tělesnost, co je tak často tlačí

přešli mosty z jedné reality do druhé

vstali ze židle a usedli na jiné



štíhlé prsty překryly vlhká ústa

a tím dotykem pravily

že vše je jen jednou

a pak se v minulosti navždy rozplyne.