Utíká

Utíká před stíny, co vynoří se každý den po svítání,
zakrývá si uši, bojí se, že řekneš slova, co ji zraní.
Zavírá oči, nechce vidět výraz tvého obličeje,
protože - chtěla by slunečno, ale mezitím už dávno leje.

Utíká před strachy, co pronásledují ji dnem i nocí temnou,
zakrývá si ústa, aby neřekla, jak postrádá tvou kůži jemnou.
Zavírá dveře, ale jestli tam stojíš, tajně se kukátkem dívá,
protože – jenom ti lže a přitom slzy skrývá.

Utíká před tebou, který jsi její touhou největší,
jsi pro ni ďábel a zároveň v životě to nejlepší.
Zavírá před tebou svou duši, za nejhorší hrozbu tě má,
protože – chtěla by, ale ví, že nikdy nebude tvá.

Utíká před tebou, protože jsi její největší strach,
neví, jak na tom je, kdy způsobíš na burze citů krach.
Zavírá poslední tečkou pár řádků v dopise, tu hru nechce už hrát,
protože – teď musí přestat před strachy utíkat, ale začít se s nimi prát…