Na stupni nula

Kde brát sílu, když již není?
Kde brát stále pochopení?
Nervy pevné v nekonečnu,
slib, že nikdy neuteču.

Únava je krutým pánem,
na hrudi mám těžký kámen.
Když se úsměv ze rtů ztrácí,
ignorace druhých kácí ..

moje tělo v kolenou..

Jak mám trámem druhým býti,
odpovědi vždycky míti.
Kde mám víru v druhé brát?
Když stejně stále a pořád..

pravdu oni mají.

A já stojím na stupni nula