Skotská

Plesnivej byt číslo dvacet,
právě nastal jeho čas,
občas se z něj chtělo zvracet,

občas tam chci ale zas.

Sednu si na ten gauč starej,
co byl mojí postelí,
tenkrát jsem byl furt nasranej,
dnes jsem z něho veselý.

V obýváku plným plísně,
spávali jsme noc co noc,
pouštěli si dobrý písně,
těšili se pryč z něj moc.

Teď nám ale chybět bude,
tenhle hrozně hnusnej byt,
myšlenka nám ne něj zbyde,
místo, kde jsme museli být.