Podivné...

Lhaly jsme si.
Tak trochu bez studu.
A tys byla vždycky první.
(vždyť kdo včera hledal smysl naší lásky?)

No jasně...
To tady jsme shořely na kapky deště.
To tady jsme se utopily v ohni.
Ale všem bylo krásně.

Řeklas: ,,Jsi nádherná, když pláčeš."
Ale takhle to nemá být, že jo.

Prý jsme podivné.
Jaksi enormě podivné.
Bez infantilních otázek
a okrasných popelníků.

(Totálně jim hráblo...)
Vždyť ráno jistě nebudeš snem...