Pokřivená realita

Tady a teď.

Noc má mnoho podob.

Noc je tichá a přece volá.

Noc má mnoho poloh.

Noc je pustá, jako jedna z mnoha.

Tady a teď.

Den se blíží, pak jí dvěře podá.

Den je světlem lemovaný.

V závodě se soumrakem kousek času prodá.

Milenec noci utajený.



A ráno oba prokletí

tělo pocit posvětí

s jediným krokem rozpadne se na tisíc kusů

překryje to místo studu a hnusu.

Tady a teď.



pomalu, nespěchej, otevři oči, zamrkej, nech světlo pohladit tvář, podívej se na své tělo a dej neslyšné povely, nejdřív letmý pohyb rukou, neboj se, půjde to a ted hezky popořádku, nohu před nohu, krok, teď druhý, ten pohyb vlévá ti do žil zvláštní sílu, ještě před chvilkou přesvědčená, že ho nejsi shopna a ted hlava nestačí, kráčíš, běžíš, letíš a všechno na tu chvíli necháváš za sebou, jak je příjemné nemít čas v patách, nemít směr, nemít strach, nebýt teď a tady,ale všude a navždy