odraz vědomí

Jen mohl snad pochopit tento čin,
jenž zavzdal myšlence tiché zkázy.

Zamčené brány k vysněným snům,
nedosažitelná paleta krás,
nechuť podléhat sladkým slovům,
v hlavě znějící jeho hlas.

Tlukoucí ticho tišící výkřiky ze tmy,
posuzujíc pomíjivost všech smyšlených plánů,
na útěku obklopujíc se zdmi,
nenávist k dcerám všech králů.

V pavučinách myšlenek
nalézá smysl svého bytí.

Odpověď v bublině,
jež nikdy nepovstane hlukem dál
a klíč litující gumový ráj,
odmítá hadovitě rozpřáhlé nože
a nutkavé pocity bezmoci.
Nikdy nepřizná mrakodrapy spodních slov
deroucích se skrz kouř.

Zdánlivý pocit štěstí obhajující bezmoc,
prázdná skříň,
co dodává alespoň minimální střípek naděje
a krmí skryté touhy.
Stín marně křičící o pomoc
až k dálkám živé duhy.
Cesta alejí žlutě zlomená v půli,
myslí pochopen dřívější záměr k čí vůli,
vodou studenou k slepému absolutnu.



Živoucí v symbolikách jinotajů.