Vyhraju nebo padnu

Myšlenky v mé hlavě nemají konce,
strach mi nedovolí spát,
jak vše dopadne
a kdo z nás upadne,
můžu si s dětmi jenom hrát
a malým věcem doma se smát.

Kdo tahá za nitky osudu,
kdo rozhodne,
proč štastná už nebudu?

Jsem na dně
a klesám stále níž,
kdo mě to zkouší
a dává ten těžký kříž?

Vyhraju nebo spíš padnu
a pak jak utrhlá květina zvadnu,
nemám už sílu k boji,
kolem se stíny stahují
a hustě rojí,
slunce si schovalo svou teplou zář,
já v ruce držím meč a taky snář.

Jsem jako Johanka z Arku,
ale v moderní době,
která sní o štěstí
a bojuje proti zlobě.