....!

I když věřím,že mám ženu svých snů
přec trápí mně mé žití stále
chci dožíti se šťastných dnů
i když šťastný,přec štěstí je to malé.

Tak stále sním o velkém štěstí
v němž dokončil bych svou životní pouť
jenže přibývá lidí jimž nejraději dal bych pěstí
a tak stále nemohu se zbavit pout.

Mám ženu jenž láskou svou mně hýčká
s ní žití moje tu nejsladčí chuť má
však pro závazky si má duše stýská
a málo kdo co trápí moji duši zná.

Přes to vše je moje žití krásné
když Tebe a tvoji lásku mám
pak musím věřit že přijdou chvíle šťastné
i já jen Tobě vše co mohu z lásky dám.

Mé trápení mi vlastně sílu dává
abych žil a s bídou pral se dál
i když exekutor na mě lejstrem mává
proč s Tebou po boku bych se toho bál.

Však trápí mně,že vše to musíš se mnou sdílet
když duše Tvá si jiný osud zaslouží
pak občas z bezradnosti začnu téměř šílet
a strach mám že lásku vzájemnou to rozloží.

Přec žít chci dál a nedám smrti šanci
i když ruka její mně v týle občas zamrazí
přesto že nemám chuti k tanci
to vůkol špatné chuť do života mi těžko zarazí.

A tak žiji dál a bídou svou se soužím
jen Tobě po boku mé žití smysl má
a pro Tvou duši po společném štěstí toužím
co moje duše prožívá jen ta Tvoje zná.

vladyka 2 10