Ahojky Johny, piš, piš a piš ať z tebe jde smutek ven, vyhoď ho oknem, dveřma,
uviďíš pak vše bude bezva.
06.03.2010 21:46:00 | Jeněcovevzduchukrásného
nemusíte o mě mít strach, jsem +- mínus normální. a vztek? když ho máte, tak já s tím nic neudělám, co už...ale ty generační rozdíly chápu dokonale, sám je již dokonce pociťuji. když třebas nastoupí do autobusu "děcka" o 8-10 let mladší než já, a jsou sprostější než "otevřený dopis KSČM - tomáše matonohy (na stojáka)". tak si říkám, kde to skončí. my jsme též nebyli svatí - občas jsme řekli blbec, debil - ale že by jsme měli až tak hrubé výrazivo, tak to ne...a moje tvorba. nemůžu za to, že mě můza navštíví jen když mi je nejhůře. sám ani nevím k jakému básnickému směru se přiřadit...pěkný zbytek večera Johny D. :)
01.03.2010 20:59:00 | JohnyD.
... no tak jsem přemýšlela, jestli tu báseň mám ráda nebo nenávidím - já v podstatě asi slyším na dva typy básní, jsem si všimla; tohle je něco jiného - tohle spíš fakt budí strach o toho člověka a pak vztek /to bude také generační/ - ale oboje jde nějak mimo tu vlastní báseň - kdyby to bylo prosté vyprávění, asi by to fungovalo stejně. :o) no, jestli Ti to jako básníkovi pomůže v tvorbě - to nevím...
01.03.2010 10:15:00 | pamp_elka
1) bylo to dávno
2) viz. odpověď ROMANu LOHNERTovi
3) přenesl jsem se přes to a žiji dál
4) ano byl jsem trochu ve sračkách a teď se snažím aby byl každý den lepší
5) buďto tu báseň máte rádi, nebo ji nenávidíte
6) neberte to nikdo ve zlém ;)
28.02.2010 22:11:00 | JohnyD.
... a nám starším co to komentujem takto se nediv. přijde nám, že je to předčasná flinta do žita. nehledě na to, že ... no jeden má pak o autora obavy.
28.02.2010 21:18:00 | pamp_elka
Báseň silná, obsah jasný a nezáviděníhodný, Tvá vlastní duše citlivá, inteligence asi na úrovni...mě zajímá jak z toho depre-stavu ven?..a na to se zeptám i Lohnerta..:-), dík za počteníčko..
28.02.2010 00:09:00 | trenérka
@Jan Šoller
z vysoka seru!...tohle mi ještě došlo, ale k těm 10-ti tečkám mě opravdu nic nenapadá
@ROMAN LOHNERT
nejde mi o to dělat čest svoji přezdívce. ta báseň je kolem dvou let stará, a přezdívka není stará ani dva měsíce - přezdívka má reprezentovat. Johny-křestní jméno mé, a Depresovič-podle stylu básní. ano, možná vám to připadá sobecké že řeším jen svoje "problémy", mě to přijde taky sobecké, protože vím, že existuje skutečně hodně lidí, kteří mají skutečné problémy a ty se nedají srovnávat s těmito. nebojte, nejsem úplně out, a vím že kolem nás je svět kterému se říká realita. ale měl jsem zrovna takové temné období svého života - ale nechce se mi tady do komentářů psát proč - , teď už je to za mnou...básně mi hodně pomáhají, stát se trošku vyrovnanějším člověkem. a proto jsou možná i takového stylu, jaký je zde publikován
27.02.2010 23:36:00 | JohnyD.
Je pravda, že touto věcí děláš své přezdívce opravdu "čest". Mně by nevadilo, že je to ostřejší. A chápu, že život je takzvaně "kudrnatej", chci pane říci, že to často není sranda. Ale, co ztratit máme. Pořád je někdo někde, s kým ztratíš řeč, nebo víc. Deprese a stres jsou součástí našeho života. Tady s boduje a na velký komentáře třeba někdo nemá chuť: není to včera, ale zažil jsem situaci, že jsem neměl na zimní boty v zimě, na kalendář na příští rok a práci, protože vtipně přišla krize a firma neměla na zaplacení.
27.02.2010 23:09:00 | ROMAN LOHNERT
To je dobře, že to je už dávno a koukej raděj básně psát a na .........., z vysoka s...!
27.02.2010 22:54:00 | Jeněcovevzduchukrásného