Pionýrka

Šel jsem takhle ulicí
měl zhulenou palici
kouknu vedle do stínu
tam vidím jít Týnu

Říkám si, no je to Týnka?
Ta malá milá pionýrka?
Musel jsem však pokračovat
a tak nemohl jsem pozdravovat.

Spěchal jsem přímo za nosem
jak do Sazky s výherním losem.
Příště to bude jiný story
teď však můžu říct jen sorry.

Omlouvám se, se smíchem v tváři
úsměv jak když slunce září
ať je podzim nebo zima
vždy to bude moje vina
vina tím že už mám knír
že býval jsem též pionýr.