Cit, ten nejvěčnější ubožák!

Prolog: Chceš rozesmát Boha? Vyprávěj mu o svých plánech.

Pár dní před lety nám stačilo k tomu,
Abychom cítili moře a slunce v něm i ptáky.
Seno, tvá žena za bezpečnou řadou stromů,
Jsi vrak. Víš přece, že si hnusím vraky!

Tak graciózní, tak úžasný – žes neměl co přefiknout!
(Vydávat knihy? To prý je tvoje pýcha!)
Slyším tvou ženu, krásnou, hloupou, zbytečnou –
Kouř a pot a Bůh že v tobě dýchá?

Chceš vidět, slyšet, bezcílně si hnít?
Snadné – zatáhni za páčku.
Pod nohama se ti otevře zem a věčný klid –
Rozesměj Boha, miláčku!