DVĚ ANDĚLÉ
DVĚ ANDĚLÉ
Nečekaně zvonek zvoní
dvě andělé
bez náznaku těhotenství
vstupují mi do dveří
zdravící
mladé
krásné
zářící
oči se mi zatemní
panebože ne … zázraky
však maminku si berou
vzápětí
já do pekel se propadám
proč matku do domova dodávám
upadám
však ještě zbytek síly mám
přemítám
zda místo ní umřít mám
zamítám
devadesáti nedožiju
vycucán
na anděla jsem si dlouho hrál
nemocnici odebral
pečoval
sebe vynechal
teď do pekla se nachystám … sám
počkám až zazvoní dvě andělé u dveří
rodině tím prostor dám
k boji se sebesám
...
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
TiskKaždý si nejspíš jednou projdeme svým vlastním peklem. Tuhle situaci dobře znám, zažila jsem ji třikrát! Prostě jednou musí přijít chvíle, kdy už nemáme sil na rozdávání a musíme se o starosti nějak rozdělit. Výčitky nejsou na místě, i když smutek tě asi hned tak neopustí...
ST
02.03.2010 19:23:00 | TetaKazi
Není co si vyčítat.
01.03.2010 20:17:00 | Simísek
Krásné
01.03.2010 19:03:00 | drahý
Co zmůžeš..jen respektovat. Soucítím, tipák
28.02.2010 21:59:00 | Chancer
tvé ruce i srdce je čisté
u mě nezazvoní jistě
vím
rozplynu se jako dým
do prostoru
dřív
než měsíc zív..
nesnáším dokonalost
ale vím
že dokonale vymizím
věz
činíš vše životu napočest
není smyslem slézt
nejvyšší horu
ale přežít i svůj vlastní
pád
takový i co na mě padl
když život mi chladl
podívej se směrem mým
já Ti rozumím...Francisco
ST
28.02.2010 21:47:00 | Mbonita
Tahle báseň má sílu a smutek z ní vane.
28.02.2010 19:12:00 | Psavec
Nejhorší je to rozhodnutí a pak... svědomí.
Smutné, ale každý jsme nejvíce zodpovědný za SVUJ zivot. Přeji ti abys nebyl tak smutný a ať přijdou i ti bílí andělé radosti...nejen ti černí - andělé smutku.
28.02.2010 16:45:00 | Si.Mon
já vůbec nevím co napsat jen snad že soucítím a chápu
28.02.2010 13:17:00 | Divoženka1
Slova myšlenkou nabitá,
smutkem rozlitá,
do dna vypitá,
hořem naditá
ST
28.02.2010 13:13:00 | Kars
Smutné...ách,co říct?
28.02.2010 11:59:00 | Květka Š.
Vylíčeno jasně - smutek z toho vane,
mně pomáhá v takových a podobně smutných chvílích
prostě otevřeným srdcem milovat, plakat, cítit
skoro by se mi chtělo říct nebojuji - miluji a tím se přes krize jaksi zachovám snesitelněji. Těžké, hodně těžké...držím palce
28.02.2010 11:46:00 | Veselý Drak
velmi silný text..ST!
28.02.2010 09:21:00 | hašlerka
Silná výpověď, tyhle pocity z bezmoci znám, ale i my mladší máme nárok na život. ST
28.02.2010 08:42:00 | poustevník Jirka
Ani nemám slova jak mne to doSTalo!!!
28.02.2010 08:35:00 | modrá...