Světlo na konci tunelu

Když už zmizela veškerá naděje,
po čele tečou potu krůpěje,
a jen ztěžka slzy pod řasami skrýváš,
pak už jen tvého anděla naposledy vzýváš.
Však ono tam stále je, na nose ti sedí,
z očí do očí, tvář na tvář zvědavě hledí.
Je vždy něco pro co žít,
jeden bod na zemi kam můžeš jít.
Můžeš se ptát – co když se ztratím?
Co když se okradený a zmrzačený vrátím?
Neboj se, nemáš kam zabloudit,
to světlo tě nenechá stíny obloudit.
Svítí jako světla majáku do širých moří,
je to jasný oheň, co pro každého hoří.
Pomůže ti, vyvede tě ven,
noční můry přemění v nádherný sen.
Naděje nikdy neumírá, v něm pořád přežívá,
světlo na konci tunelu – zázraky oplývá…