Nemůžu spát

Nemůžu spát - pročpak asi?
Srdce buší o překot.
Večer jsem si myla vlasy,
už teď po nich stéká pot!

Stres ze školy, ze života,
všechno mě to tíží,
připadám si jak na Borech
uprostřed všech mříží.

Skrze ně se na mě dívá
neúprosný hlídač.
"Chceš být mrtvá? No tak prosím,
jenom něco naznač."

Smrt bude pro mě svobodou,
tak říkám mu: "Teď hned!"
"Zbláznila ses? Ani náhodou,
jen koukni na ten svět!"

Z oken v dáli vidím lesy,
rybníky a pole,
jenže ty jsou tam, nahoře,
a já tady dole.

"Jak si můžu užít
krásy toho světa,
když mi hlavu drtí
ta školní osvěta?"

"Kdybys měla rozum,
chtěla by ses učit,
nemusela by ses
tady teďka mučit.

Stačilo by málo,
dávat trochu pozor,
a tak by sis rozšířila
svůj dost chabý obzor.

Po škole pak v autobusu
prolistovat sešit,
a pak doma bez starostí
mohla by ses těšit."

"Odemkněte prosím mříže,
ať to mohu vyprávět.
To, co jste mi řekl, pane,
měl by vědět celý svět!"

A tak končí moje story
o rozumném hlídači.
Já usínám s pomyšlením:
Jeden život nestačí!