městskej smrad

v lese ticho
v městě hluk a smrad nevím co
mi drásá uši víc
možná jsou to plíce
bez dehtu a
plné kouře
možná je to zrak
co mě zradil ve
prospěch zamotanejch chodníkovejch
příhod, který se v noci
i k ránu
občas dějou

lidi jsou chcíplí,
plni energie a
přežívající,
hladoví a ožralí
smutný a sjetý
lidi
v jeden čas,
minutu sekundu,
na tu chvilinku dlouhou
jsou na tom všichni
stejně a možná
myslej na to
co já

přežili jsme další
noc
přežili jsme moment
zamotaného
chodníku
možná že
když si tohle někdo
přečte,
přežiju
i
vlastní smrt