Balada o vráně

Tak jako starcům již zvoní hrana
přijdu si jako bílá vrána
v hejnu ve kterém mne střelí z dálky
ostatní odletí jak míček od pálky.

Ten Homerun který trefil mé křídlo
než padnu k zemi je ze mne jídlo
mé tělo rozcupou vlci u země
už cítí jak padám.. už běží ke mně.

První šlo na řadu křídlo mé pravé
ten hlad, zášť a oči dravé.
Poté již nic nevím, poslední oka mrk
ten hajzl vlk mi prokousl krk.

V tom náhle vlk padá k zemi
necítí již vrozené vjemy
vrátilo se mé hejno černé
po bitvě avšak pomstí mne věrně.

Déšť zobáků bodá je přímo
jak hejno špačků co rabují víno
vlci s tlamami plnými peří
svým dravým očím už nevěří.

Utekli do nory v prvním křoví
děti těch vran si o tom poví.¨
O bílé vráně co padla z výše
v boji zemřela na počátku říše.
Té doby co nastolily vrány
co se pak staly světa pány.