Pro Ni

Byla jednou jedna bublinka,
co tančila životem zlehýnka.
Barvy duhy kolem sebe rozdává,
se sluncem i se stíny si pohrává.
Je tak barevná a veselá,
z pádu si nikdy nic nedělá.

Tančí si bublinka po zemi,
kochá se nebem i růžemi.
Však jednou motýla uvidí,
že nemá křídla, se zastydí.
Chce být bublinka motýlkem, co pryč si uletí,
jak to však udělat, nemá ponětí.

Každým dnem je bublinka smutnější,
chtěla by být ještě krásnější.
Chtěla by mít křídla motýlí,
třeba jen na okamžik, stačí jen na chvíli.
Na opravdová křídla je bublinka křehká,
vyzkouší papírová – vždyť ta jsou lehká.

Vylétne bublinka do nebe výš,
chce až tam nahoru, ke slunci blíž.
Papírová křídla rozpálily paprsky sluníčka,
ona hoří a k zemi pomalu padá mýdlová koulička.
Pomalu loučí se se všemi, ví, že je pro ni soudný den,
nepláče, jen se usmívá, vždyť – splnila si sen…

A tak končí příběh bublinky, co o létaní snila,
dopadla, umřela – malá bublinková víla…