Čas

Dny se střídají, rok jde za rokem,
ať chceš nebo ne – jsi jeho otrokem.
Toho pána, co jak chce, si běží,
když slunce vyjde i když půlnoc odbíjí hodiny věží.
Jde přes mrtvoly, je bezcitný vrah,
ze soudu konečného však nemá strach.
Tik tak, tik tak – klidně si tiká,
kolik ti zbývá dní, bezostyšně říká.
Nezastaví se, energie má dost,
nikoho nemá rád, nevybíjí si zlost.
Je nejlepším lékařem – hojí rány,
za minulostí zavírá brány.
Pod rohožku ji zametá,
zůstane přízrakem - smutná a zakletá.
Budoucnost nechává nejasnou,
možná se stane veselou anebo nešťastnou.
On nic neprozradí, vždy zarytě mlčí,
i když před ním klečí, v koutě se krčí.
Jen zakmitá konečky řas
a neviditelný běží dál, tenhle pán čas…