Zatracení

V křivolakých uličkách,
dlážděných šedou dlažbou.
Kde tulák v toulkách
vidí svou cestu jako marnou.

Tam se otevírají dveře,
dveře dál do míst, kde je líp.
Vstříc do temné náruče,
kde už bude navždy klid.

Možná tak pocity vlastní bolesti,
za vše, co se stalo.
Ale žádné malicherné pocity,
které srdce ovlivnilo.

Někdy si člověk přeje,
vytrhnout své srdce a zahodit.
Není žádná naděje,
které by se podařilo něco změnit.

Krvavé,bijící nám v dlaních,
neovlivní naše rozhodnutí.
Život odplouvá na lodích,
nenajdeme cestu zpět...

Jsme zatracení v tomto světě,
vyvrhelci této doby.
Jsme pravda a lež,
jsme tonoucí, co se topí.

Nehledejte cestu k nám,
žádná sem nevede, neexistuje.
Toužíme po vysvobození,
ale žádné není...