Příběh jednoho letního odpoledne a podzimní noci

Stál a díval se do hloubky,
sledoval zčeřenou hladinu.
Nebyl přesvědčený o svém rozhodnutí.
Bál se.
Povyk kluků ale celou záležitost usnadňoval.
Zatnul pěsti,
hluboce se nadechl
a s tlukoucím srdcem
se odrazil.

Kolem uší mu bzučel strach a štiplavé hlásky
jeho kamarádů
se lámaly v rychlosti
pohybu.
Ochutnal ten stav bez tíže poprvé,
vždy o něm jen snil.Tedˇ se odhodlal.
Stačilo tak málo
a překročil váhavou zvědavost
v jiskřivou rozhodnost.

Odlesk slunce na vodní hladině ho na okamžik
oslepil
Nedočkavě padal,
mával rukama
v podvědomé snaze zmírnit
tvrdý dopad.
Tolikrát si opakoval jednotlivé úkony.
Odrazit se,
Poddat se touze
Alespoň na chvíli být
Jediným bodem na obloze
rozevřít křídla a sklouznou těsně nad hladinou,
letět.
rozhalil
Posvátné perutě.

Letěl,jak to ráno na tvých víčkách
Ještě ulepených od spánku
Nový den ho hravě oslepil
Svou vynalézavostí
Vůní
a lehkostí

Instinkt mu velel zavřít oči
Nechtěl se ale připravit ani o
Sekundu z toho pronikavého zážitku
Cítil se nadpozemsky
Cítil tvůj pohled,němý úžas
Hluboko v těle hráli
Zvláštní nástroje bez not
A zběsile
Jazzové partie

Útroby
šimraly a on ve spěchu
Mával křídly.

Ta krásná nedočkavost štěstí
přišla ke mě zas
Teplem tvého těla
V ten podzimní den.