Stíny noci

Pod rouškou noci otevřel dveře sen,

nebyl dobrý, nebyl mi přítelem.

Chřtánem hladovým útroby rozerval,

však oči mám dokořán a žiji dál.

Zoufale smířená vzívám noční tvory

daň všelikou zaplatím za to, co bolí.



Přichází, zírají, ze tmy mi zpívají

nápady ďáblovy v hlavě se střídají.

V pokoji se ochladí, vezmou mne za ruce

na podnose stříbrném nabídnu své srdce.



Odchází beze slov ty tvorové temna

bez spásy i zatracení, má nabídka je malicherná.

Zůstávám sama zas s jedinou nadějí,

že ráno vše dokola paprskem rozdělí,

že nový den zas přinese i novou naději.