-----------

Měsíční svit do oken proniká
náš úsměv ve ztracenu pomalu zaniká
tak jako na křídlech můřích táhnoucí
se splín

nevinně, tiše, ze srdce pavučin

v dešťových slzách jedno z přání
zůstane navždy bez života - milování

Jak trny v duši bolavý pocit prázdnoty
písně pějí hořké vlny svědomí
když do temných strání v nocích hledím
v matném bezvědomí

a každým dnem co vzdaluje se v stopách sen
skládáme texty do knih vzpomínek
bez zmínek čtení v půlnočním okamžení
rozvité květy zaslzených očí

rozpíjí obrazy malířů nesoudnosti
a protkané hvězdami
odrazy úsměvů

ztrácí se ve sněhu
tajícím