Sluneční paseky

Souhra bílých racků
jako mrtvé a slepené duše
a obloha svým zrcadlem
vstupuje do tvých kolejí
oči se lesknou
bez pravdy v pravdě
jako plášť jablka jenž se unavil
Svým blouděním stárne
když déšť tancuje na jeho území
a po svém spadnutí do hebké trávy
jako kapka likéru z alejí se vypaří
a jsme nazí
a je ustláno na slunečních pasekách