štěstí

Snad konečně štěstí je poblíž,
natahuju dlaně a trpělivě čekám.
Skromně se dívám a cítím tu tíž,
co slézá mi ze srdce do nikam...

Napřahuji ruce a objímám vítr,
co přinesl vůni mi z květů hor.
Doufám, že nepříjde znovu ten virch,
co roční mi přinesl strasti mor.

Být příliš bláhová a dělat chyb dosti,
kdyby se nestalo, nemám tolik zlosti.
Však ráda jsem a budu za to co přinešeno bylo,
teď opravdu do syta po doušku vychutnám každé víno.

Leckdy trpké, někdy sladké zdá se,
však čas neskrývá se v jedinečné kráse,
jež pár dní či měsíců tě oplívá
a tváří se být dosti nevinná...
Krása je ukryta v poznání těžkostí,
teprve až umíráš v útrpné bolesti.
Teprve v tento okamžik se stáváš sečtělým,
z bláhového dítka se stáváš dospělým.