Tři bratři

To byli jednou takhle tři bratři,
prima chlapíci
a kluci, jak se patří,
měli hodné,
ale přísné rodiče s tvrdou ranou,
když neuhnuli rychle stranou.

Na poli, zahradě a kolem domu,
měli z práce svaly
a ovšem také z kácení stromů.

Jak šel čas,
tak bratři se vydali za svým životem,
jeden se odstěhoval daleko,
druhý zůstal doma
a třetí bydlel kousek a pár kroků v domku za plotem.

Měli se rádi,
i když občas byly bitky,
věděli, že život je boj
a nevyhazují se od jídla zbytky.

Pak jeden z nich dostal dům
a pohoda byla pryč,
druzí dva se zlobili,
ale rodiče na ně vzali bič.

On nám pomáhá
a není tolik drzý,
vy také něco mít budete,
jen se nebojte,
však bude to brzy.

Tak začaly hádky
a pak zase chvíle klidu,
víc jeden se však vzpíral a bouřil,
měl na tom snad vinnu?

Mě je všeho líto,
taky smutno a velká škoda,
i když ty roky utíkají rychle jak voda.

Bratr s domem je stálý u rodičů host,
dnes má však velkéko syna,
ten od prarodičů dostal dům,
tak kde je spravedlnosti zadost,
ti dva se bouří
a chtějí také zlatý důl.

Rodiče řekli, jste vzpurní
a nemáte na nás času dost,
jste nevděční
a nejste pořád milý host.

Bratři se ve zlém rozešly
a s rodiči nemluví,
co dělat a jak to spravit,
kdo na to odpoví?

Mám z těch tří bratrů toho,
co se nejvíc bouří a hádá,
ale i tak je to můj muž
a já ho mám ráda.