Ráno, kdy nezačal den

Je ráno, slunku se nechce vstávat
lidé taky ještě spí
najednou není komu mávat
Co mé oči dneska zří?

Nikdo nepřišel, souhra náhod
už zase nevoní jaro
ptám se sebe skoro nevhod
- proč tě to tak vzalo?

Snad po špatném snu
ve mně melancholie zbyla
dnes nepůjdu vstříc dnu
někdejší euforie shnila

Vlak si odjel směrem svým
a na hlavy nám prší
obkrouží nás cigarety dým
jen kůly v plotě tady trčí

Tak zvednem ruce k pozdravu
slzy v duši pění
každý sám směřujeme k domovu
a jaro už zas není

Kdy tě zase uvidím
si nedovolím hádat
dnešek osudu promíjím
však jen proto, že máš mě rád

V mé duši jak na ulici
je břečka
tak končím ráno nepřející
Tečka!