Pusť se mého svědomí (Zpověď první strany)

Mezi stehny palčivá bolest,
místo talismanu svírám uzel,
konopí týrá zápěstí, kotníky,
jablko, přinucená večeře,
šťáva slizská,
bolí mě zuby.

Světýlka rozsvěcená dalece,
jasnozřivá,
zatuchlý pach,
benzín...

Smířlivé rozhlížení
a netknutelnost, nehybnost,
nemá smysl bojovat,
postavy bez tváří se sklání,
kapucínci,
nemilí, rozmilí.

Možná to tak mělo být,
maminko, mami,
proklínám řasy,
které jsi Ty zplodila a milovala,
teď je hanobím.

Pod mostem se seřadila zvířátka,
aby mě pozdravila,
nesnáším tu jejich přítulnost.
A to velké, tlusté je nejdotěrnější,
jeho dech loudí se smrdutě do mé mysli.

Lapené oči zvířátka olizují,
když se nemůžu pohnout.
Hladina stoupá,
rybičky proplouvají v šumu,
nedívají se okolo
a venčí své jikry.
V protisměru plavu svými vlastními ploutvemi...

Zprzněna nevinnost,
oboustranný přehled,
je mi to jasné.