Osud, zlý pán

Osud si vzal pero do dlaně
a začal psát na první straně:

Střídajíc horko, začíná chlad
bílý sníh pohltil nás
vrány již probouzel veliký hlad
vzduchem se šířil křiklavý hlas

A tehdy v ten den se zrodilo dítě
chlapeček zdravý a zdatný
osud mohl rozhodit sítě
a napsat mu život špatný

Osud je krutý a velmi zlý pán
ve štěstí chlapci bránil
i bez pomoci zakletých vran
chlapečka navždycky zranil

Dva roky bloudil ve vlastním stínu
co ostatní mohli, on nemohl
své neštěstí si dával za vinu
však našel se on, kdo pomohl

Dal chlapci naději na plno žít
ten muž v bílém kabátě
však po roce chlapec ztratil svůj štít
a byl opět ve blátě

Osud si s životem nadále pohrával
lásky dávku mu neposlal
chlapci v neštěstí pouze zamával
a na srdce uvalil žal

Sic mlád, tak na sklonku života
chlapec hluboce přemýšlel
skoncovat osud i s životem
zcela vážně, zamýšlel!