Anděl

Napiš dopis, anděli,
mé rozbolavělé duši.
Řádek po řádku, slovo za slovem,
řekni – kam se poděly.
Pohlaď mě tvou jemnou dlaní,
dej mi klid a mír.
Prosím tě, můj anděli,
dej mi klidné spaní.
Dnes v noci mám strach, pěsti svírám,
hrůza mě jímá,
nohy mi těžknou,
raději nic nevidím, oči neotvírám.
Anděli, jenž můj osud hlídáš,
napiš mi dnes v noci, prosím,
bláznovství mi pouta dalo
a ty se pořád neozýváš.
Zapomněl jsi na mě snad,
jsem už pro tebe jen přízrak,
který se ti mihne spaním?
Ne anděli, řekni, mám tě rád.
Nemohu stále spát,
musím myslet na něj -
na kousek nebe v dlaních,
který mě náhle nechce znát.
Z nebe najednou snáší se peří,
prší – to nebe pláče
a krev ze země vyvěrá,
Zabili anděla, holubice mi svěří.
Hluboce zraněná tmou se nořím,
nevěřím tomu,
je to šok,
představu anděla tajně si stvořím.
Vidím jeho něžné oči, z nichž zbyl jen stín,
anděli, neopouštěj mě,
jsi jen můj a miluji tě…
Je čas rozloučit se s ním…
Sbohem, zašeptám…