Stará váza

Na stolku stará váza,
ve váze umírající květina,
tak další den můj začíná
v mém dlouhém tichém rozjímání,
hladím ty květy svojí dlaní a cítím
bolest toho kvítí,přestože
venku slunce svítí.
Pod okny slyším hlasy čísi,
vkládajíc
jídlo do ještě starší mísy,
věk této mísy,
ach můj bože,vyvolá v mysli další hoře.
Na jednom hrnku velká puklina,
značí jak konec začíná.
Uvadlé kvítí umírá,jak další trpká hodina,
jak čekání těžké v osamění,když veselé srdce tady není.