Kafemlýnek

na prahu snu a reality stojí člověk k rozumu připoután

..prchlivost okamžiku, síla bezmoci, křehkost víry, kouzlo vědomí...

Není nic, co bych ti mohla dát, není už nic, co by sis mohl vzít.
Jen neoddiskutovatelné pohledy, stejná slova, slova,slova jako omílající se mlýnské kameny, nezvratitelné osudy, opakující se momenty zachycené mlhavou pamětí, známá a navždy ztracená místa, nemocné naděje i to vše už nám dávno nepatří, dlužíme to času, který uplynul.

Nebudu křísit pokušení, nebudu zalévat žízeň, nebudu zahazovat instinkty ani stravovat vlastní duši, nebudu milovat ani nenávidět, nebudu pátrat, nebudu chátrat, nenechám se sladkou lží zlákat.