Čekáním čerstvě probuzených stromů

kolébavou cestou
až do tmy
přesycená vzduchem spánku a půlnoční dřiny
odevzdaně uvolněná těla počítají nekonečné splíny
po noční

vím
jedu do protisměru jejich rytmu života
a jen na malou chvíli
jim
závidím
natřepané peřiny zrána

až proletí ta předposlední vrána
pohledem doširoka přidržím mraky výš
projdu pršícím větvovím čerstvě probuzených stromů
a protřu jejich rozespalá víčka
cestou vyvenčím všechny známé psy
slunce pozdravím
z bulky oloupu dýňová semínka
a s kávou je utopím
po jednom

dni