Smutný den

Smutný den – z tvých tváří padají hořkých slz prameny,
smutný den - vidím tě schoulenou s pokleslými rameny.
Kam zmizel úsměv z tvé tváře?
Kam se poděla tvých očí záře?
Proč tam stojíš tak smutná a sama?
Proč poddala ses osamění?
Cožpak pro tebe už radosti na světě není?

Smutný den – zatažená obloha, která dešti káže,
smutný den – zabila ho kulka osmimilimetrové ráže.
Kam zmizel život z jeho žil?
Kam se poděl člověk, kterým byl?
Proč tam jen bez života leží?
Proč nedostal šanci se smrtí se bít?
Cožpak nechtěl vstát a dál jít?
Smutný den – místo pravdy jen lži matné,
smutný den – slunce svítí, ale není to nic platné.
Kam zmizela upřímnost přátelství?
Kam se podělo dobroty poselství?
Proč tam jedna druhé lžeme?
Proč neřekneme na rovinu, že se věci mění.
Cožpak dobrého přítele už na světě není?